MUDr. Jindřich Pohl
|
|||||||||
Praktický dětský lékař Plicní dětský lékař
|
Očkování v naší zemi je dvojího druhu-obligatorní / tzv. „povinné“ / a fakultativní / tzv. „nepovinné“/.
Má svá doporučení dané věkem dítěte, vyzrálostí psychomotorickou a aktuálním stavem dítěte, je definováno skladbou očkovacích látek a frekvencí jejich aplikace.
Je zajímavé, že v rámci EU není jednotný vakcinační kalendář a pohledy na čas a četnost aplikací jednotlivých vakcín stejného druhu se rozcházejí, přičemž mám pocit ,že děti v Evropě jsou si dost podobné…
Postoje k očkování se liší i mezi odborníky. Infektologové by nejraději očkovali hodně a brzo po narození, imunologové později a méně. Oba postoje jsou odůvodnitelné a mají svá opodstatnění.
Můj postoj je následující: očkování zachránilo mnoho dětských životů zejména v počátcích rozvoje očkování. O tom je možné se nepřímo přesvědčit z literatury, kde se uvádí, kolik dětí umíralo na různá infekčně přenosná onemocnění - např. tuberkulosa.
Epidemiologická situace je sice v současnosti v Evropě jiná, ale civilizačně pozitivní efekt očkování je historicky nezvratitelný.
Současné výhrady některých rodičů k očkování např. vyšší výskyt autismu u očkovaných dětí není na podkladu tzv. evidence based medicine / léčení založené na důkazech/ ,ale spíše tzv. evidence based stories /léčení založené na příbězích, nejčastěji internetových/. Mimochodem jediná statisticky jasně doložitelná vazba frekvence autismu se pojí k věku otce. Čím výše, tím více...
Za celou svou karieru jak klinického tak terénního lékaře jsem se nesetkal s případy jednoznačně negativního efektu očkování / kromě očkování proti tbc/.
Nicméně můj postoj k očkování je velmi demokratický, až bych řekl vlažný. Jak to rodiče budou chtít, tak to bude. Řeknu k tomu své, ale dítě je to jejich.
A teď už konkrétně.
V naší ambulanci u zdravého, donošeného dítěte, které splňuje zdravotní podmínky aplikace očkovací látky, očkujeme v rámci 3 měsíční prohlídky dítěte tzv. šestivakcínou t.č. s firemním názvem Hexacima. V nově koncipované strategii vakcinace se touto vakcínou očkuje v 1.roce celkem 3x s dvouměsíčním a následně šestiměsíčním odstupem. Mírné prodloužení intervalů neovlivňuje efektivitu očkování.
Hexacima poskytuje ochranu jak proti infekcím, které v naší zemi v současnosti prakticky nejsou-záškrt, dětská mozková obrna, tak proti infekcím, které se v populaci vyskytují - tetanus, černý kašel, onemocnění invazivním typem bakterie Haemophillus influensae a virový zánět jater typ B.
Proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím / tzv.MMR,firemně Priorix/ očkuji v rámci 18 měsíční prohlídky. Toto očkování se opakuje po 5.roce života.
A to je vše, co se týká tzv. povinného očkování.
Pokud jde o očkování nepovinné, tak doporučuji v kojeneckém věku protipneumokokovou vakcínu např. Prevenar a protimeningokokovou vakcínu např. Bexsero. Tyto dvě bakterie sice vzácně ,ale velmi devastačně mohou ovlivnit život dítěte.
Všechna další očkování jsou na zvážení rodičů a nepovažuji je za zásadní, kromě očkování proti vyvolavateli rakoviny děložního hrdla, tato vakcína se ale aplikuje až v 13 letech věku dítěte.
Očkování hexavakcinou a protipneumokokovou vakcínou neaplikujeme současně, ale s časovým odstupem cca 14 dnů.
Kontraindikací k podání očkovací látky není banální nehorečnatý infekt, ale záleží na domluvě s rodiči.
Předpokládatelné a předvídatelné nežádoucí účinky vakcín jsou si do značné míry podobné - tj. horečka, změna chování, otok a zarudnutí v místě aplikace. Tyto příznaky se objevují u cca 10-30% očkovaných dětí, u hexacimy za 1-2 dny po aplikaci u MMR za 7-14 dnů po aplikaci a následně mizí.
Horečka nad 38 st se koriguje obvyklým způsobem, tj. Paralenem či Nurofenem preferenčně čípkovým podáním.